Vlhkost zdiva v procentech: co znamenají čísla v protokolu
Držíte v ruce zprávu z měření a jsou v ní čísla, se kterými si nevíte rady. Osmdesát jednotek. Pět procent. Nebo jste si koupili vlhkoměr a nechápete, proč u vás ukazuje něco úplně jiného než u souseda, přestože obě zdi vypadají stejně suše.
Tenhle text nevysvětluje, jak se vlhkost odstraňuje. Vysvětluje, co ta čísla znamenají, a hlavně proč se nedají porovnávat mezi různými materiály. Je to jednodušší, než to vypadá. Stačí rozlišit dvě věci, které se běžně pletou dohromady.
Proč jsou v protokolu jednotky, a ne procenta
Profesionální přístroj, kterým vlhkost na stavbě mapujeme, procenta neměří. Měří elektrickou odezvu materiálu a zobrazuje ji jako vlastní bezrozměrné číslo, u toho našeho na stupnici od 0 do 199. Těm číslům se říká jednotky nebo digity.
Procenta z toho vzniknou až přepočtem. A ten je pro každý materiál jiný: výrobce přístroje k němu dodává převodní tabulku zvlášť pro beton, zvlášť pro cementový potěr, zvlášť pro sádrovou omítku. Pro některé materiály, třeba pro samotnou cihlu, převod neexistuje vůbec.
Proto v protokolu z průběžného měření uvidíte spíš jednotky než procenta. Není to zastírání. Jednotka je to, co přístroj skutečně naměřil, procento už je odvozený údaj.
U každé naměřené hodnoty by ale mělo být uvedeno, kde a do jakého materiálu se měřilo. Bez toho se s číslem nedá pracovat, a to ani tehdy, když je uvedené v procentech.
A pokud pro daný materiál převodní tabulka existuje, má protokol uvádět obojí: naměřenou jednotku i přepočet na procenta hmotnostní vlhkosti, a k tomu hodnotu, proti které se to posuzuje. Teprve z toho je poznat, jestli konstrukce vyhovuje, nebo ne. Platí to pro beton, cementový i anhydritový potěr, sádrové a vápenocementové omítky.
U materiálů, kde převod neexistuje, jsou naopak jednotky jediné poctivé číslo. Typicky u samotné cihly: výrobce pro ni tabulku nedodává, protože se cihly liší složením i dobou výpalu natolik, že by přepočet nebyl spolehlivý. Uvádět u ní procenta jako přesný převod by budilo zdání přesnosti, kterou to měření nemá. Tam se pracuje s jednotkami a s jejich vývojem v čase.
Proč tohle všechno, o tom je zbytek textu.
Čísla z různých přístrojů se navzájem nepřevádějí
Tohle je důležité, pokud držíte v ruce protokoly od dvou různých firem. Měřicí přístroje se liší nejen značkou, ale i fyzikálním principem a hlavně kalibrací. Každý výrobce má vlastní stupnici a vlastní rozsah.
Osmdesát jednotek na jednom přístroji proto neznamená totéž co osmdesát jednotek na jiném. Čísla z cizího protokolu se nedají přepočítat na naši stupnici ani porovnat s našimi cílovými hodnotami. Použitelné jsou kvalitativně: jestli daný přístroj řadí naměřenou hodnotu do suchého, nebo do mokrého pásma.
Existují i metody, které procenta ukazují rovnou, třeba laboratorní vysušení vzorku nebo karbidová metoda. To jsou ale destruktivní postupy s odběrem vzorku, ne něco, čím se průběžně mapuje celá plocha.
Když tedy porovnáváte dva protokoly, ptejte se nejdřív, čím a jak hluboko se měřilo. Bez toho porovnáváte teploty ve stupních Celsia a Fahrenheita.
Jak přístroj vlastně měří
Náš přístroj pracuje s elektrickým polem, a v tom se voda chová jinak než suchý stavební materiál, řádově desetkrát až čtyřicetkrát výrazněji. Sonda vytvoří pod sebou pole a vyhodnotí, jak moc ho obsah vody změní. Čím víc vody, tím vyšší číslo na displeji. Zbytek téhle sekce platí pro povrchové elektrické vlhkoměry obecně, ať už je má kdokoli.
Z toho plyne první praktické omezení. Povrchová sonda čte jen několik centimetrů pod povrchem. Na omítnuté stěně tedy měří hlavně omítku, ne jádro zdiva. Když potřebujeme vědět, co se děje v hloubce nebo pod potěrem, měříme sondou zavedenou do vyvrtaného otvoru. To je taky důvod, proč se stav konstrukce nedá spolehlivě posoudit jedním přiložením přístroje ke zdi.
Druhé omezení: hutnější materiál zvedne čtení i za sucha, protože ho je v elektrickém poli prostě víc. A právě tady začíná ta nejčastější nedorozumění.
Proč stejné číslo znamená u různých materiálů jinou vlhkost
Míchají se dvě veličiny, které spolu souvisí, ale nejsou totéž.
Přístroj vidí vodu v objemu. Tedy kolik vody je v krychlovém metru materiálu.
Procenta se ale počítají z hmotnosti. Procento vlhkosti říká, kolik váží voda v poměru k hmotnosti suchého materiálu.
A protože materiály váží dramaticky různě, znamená stejné procento pokaždé jiné množství vody:
| Materiál | 5 % vlhkosti odpovídá přibližně |
|---|---|
| Cihelné zdivo | 85 litrům vody v krychlovém metru |
| Beton | 115 litrům vody v krychlovém metru |
Ilustrace, po které to zapadne
Metr čtvereční sádrokartonové desky tloušťky 12,5 mm váží asi 10 kg. Jedno procento vlhkosti je u něj 100 gramů vody, tedy necelá půlka sklenice.
Metr čtvereční cihelné zdi tloušťky 45 cm váží asi 750 kg. Pět procent je u ní zhruba 37 kilo vody, tedy skoro čtyři plné kbelíky.
Kdyby procenta byla společné měřítko, znamenalo by „pět procent” u zdi mírnější požadavek než „jedno procento” u sádrokartonu. Ve skutečnosti jsou to nesouměřitelné veličiny a takové srovnání nedává smysl.
Přístroj měří vodu v objemu, procenta se počítají z hmotnosti. Protože každý materiál váží něco jiného, znamená stejné procento jiné množství vody, a proto se stejné procento u betonu, cihly a sádrokartonu projeví jiným číslem na displeji.
A ještě: každý materiál snese něco jiného
I kdyby přístroj ukazoval rovnou pravdivá procenta, hranice by byly různé. Tohle už není o měření, ale o samotném materiálu.
Sádrokarton je při jednom procentu na hraně. Ztrácí pevnost a stává se vhodným podkladem pro plíseň. Cihelné zdivo je při pěti procentech naprosto v pořádku.
Zdivo se v běžné místnosti pod pět a půl procenta ani nedostane. Při vlhkosti vzduchu kolem 50 % sedí cihelné smíšené zdivo přirozeně na zhruba 5,5 %, při 60 % na 6,5 %. Je to rovnovážný stav s okolním vzduchem, ne závada. Vysušit zdivo v obývaném interiéru výrazně níž je fyzikálně na hraně možného, protože se stejně vrátí tam, kam ho okolní vzduch dotlačí. Souvisí to s ideální vlhkostí vzduchu v bytě: čím vlhčí vzduch, tím výš se ustálí i zdivo.
U sklepa jsou přiměřené hodnoty ještě posunuté, protože sklep je v kontaktu se zeminou a má vlastní režim. Co je tam normální a co už ne, rozebírá článek vlhký sklep.
Kde naopak platí pevná čísla
Jedna oblast má limity daná přesně: podklad pod podlahovou krytinu. Hodnoty stanoví norma ČSN 74 4505 a řídí se tím, co se na podklad pokládá, ne tím, z čeho podklad je. Dlažba má jiný limit než vinyl a dřevo zase jiný. Konkrétní tabulku najdete v článku o normě ČSN 74 4505.
Pro tenhle případ se navíc používá vlastní měřicí metoda, karbidová CM. Norma ji uznává jako alternativu k laboratornímu vysušení vzorku a výrobci krytin ji před pokládkou běžně požadují. Má ovšem opět vlastní stupnici, takže „pět procent” v protokolu z CM znamená ještě něco jiného než pět procent hmotnostní vlhkosti. Kdy ji potřebujete a kdo ji zajišťuje, rozebírá článek CM měření vlhkosti.
Proč vám doma vlhkoměr ukazuje divná čísla
Pokud jste si vlhkoměr pořídili a hodnoty vám nedávají smysl, obvykle za to může jedna ze čtyř věcí.
Pod omítkou je kov. Výztuž, vodovodní trubka nebo sádrové omítníkové pásy zvednou čtení i na úplně suché stěně, a to výrazně. Při tenké vrstvě omítky nad kovem ještě víc. Když vám jedno místo na zdi vyskočí a okolí je v pořádku, tohle je první podezřelý.
Měříte jiný materiál, než si myslíte. Na omítnuté stěně čte přístroj hlavně omítku. Ta má vlastní převodní řadu a při stejném čtení jí vychází výrazně jiné procento než cihle pod ní.
U některých materiálů procenta neexistují. Polystyren, minerální vata, korek nebo asfaltové pásy se změřit dají, ale výrobce přístroje pro ně žádný přepočet na procenta neuvádí. U izolace pod potěrem se proto pracuje jen s jednotkami a s tím, jestli klesají.
Nemáte s čím srovnávat. Tohle je nejužitečnější trik vůbec: změřte stejný materiál na místě, o kterém víte, že je suché, a berte to jako svoji nulu. Rozdíl mezi zasaženým a nezasaženým místem řekne mnohem víc než absolutní hodnota. Přesně tak se s těmito přístroji doporučuje pracovat i v oborových metodikách.
U přístroje, který používáme my, platí navíc jedno vodítko napříč materiály: čtení nad zhruba 130 jednotek znamená, že v konstrukci je volná voda, ne jen vlhkost vázaná v materiálu. Na jiném přístroji tomu bude odpovídat jiné číslo.
Co si z toho odnést
- Číslo samo o sobě nic neznamená, dokud nevíte, do jakého materiálu se měřilo a jak hluboko.
- Procenta se mezi materiály neporovnávají. Ani jednotky z displeje.
- Nejcennější údaj v protokolu není jedna hodnota, ale jak se stejné místo mění v čase. Jedno měření je snímek, série měření je příběh.
- Cílem vysoušení není absolutní číslo, ale vrátit konstrukci do stavu, který odpovídá jejímu okolí, a udržet ho i po vypnutí strojů.
Pokud chcete jít do fyziky hlouběji, odborné články o vlhkosti a kondenzaci ve stavebních konstrukcích shromažďuje rubrika Stavební fyzika na TZB-info.
Když si s protokolem nevíte rady
Máte zprávu z měření a nejste si jistí, jestli hodnoty odpovídají tomu, co vám k nim někdo řekl? Nebo chcete před koncem vysoušení nezávislé ověření?
Na obhlídce projdeme konstrukci profesionálním vlhkoměrem, změříme i v hloubce a vysvětlíme, co která hodnota pro váš konkrétní materiál znamená.
Obhlídka v Praze a Středočeském kraji je zdarma. V Praze včetně dopravy. Mimo Prahu se k ní fakturuje 20 Kč/km, ale jen pokud zakázku skutečně objednáte. Pokud potřebujete jen nezávislé měření s písemnou zprávou (bez vysoušení), samostatná diagnostika je za 2 490 Kč.