Relativní vs. absolutní vlhkost: proč procenta klamou
Vlhkoměr na stěně ukazuje jedno číslo v procentech a většina lidí podle něj soudí, jak je ve vzduchu vody. Jenže to číslo samo o sobě neříká skoro nic. Padesát procent v teplém pokoji a padesát procent ve studené předsíni jsou dvě úplně jiná množství vody.
Představte si dvě sklenice, malou a velkou, obě do poloviny plné. Obě jsou „na padesát procent”, a přesto ve velké je víc vody. Přesně tak se chová vzduch: teplý je velká sklenice, studený malá. Tenhle článek vysvětluje rozdíl mezi relativní a absolutní vlhkostí a proč se při vysoušení řídíme tou druhou.
Co je relativní vlhkost
Relativní vlhkost (v procentech) říká, jak je vzduch nasycený vůči svému maximu při dané teplotě. Sto procent znamená, že už další vodu neunese a začne srážet. Padesát procent znamená, že je nasycený z poloviny.
Klíčové jsou slova „při dané teplotě”. Maximum, ke kterému se procenta vztahují, není pevné: s teplotou roste. Teplejší vzduch má vyšší strop, takže stejné procento u něj odpovídá většímu množství vody.
Proto relativní vlhkost sama o sobě nestačí k rozhodnutí, jestli je vzduch suchý, nebo mokrý. Je to poměr, ne množství.
Co je absolutní vlhkost
Absolutní vlhkost doplňuje procenta o realitu. Udává, kolik gramů vody skutečně připadá na kilogram suchého vzduchu (odborně humidity ratio, g/kg).
Příklad ze základu oboru: vzduch o teplotě 21 °C a relativní vlhkosti 50 % nese zhruba 7,8 gramu vody na kilogram. To je konkrétní množství, které se nemění s tím, jak ho zrovna nazveme.
Rozdíl je zásadní: relativní vlhkost je poměr (jak plná je sklenice), absolutní vlhkost je množství (kolik vody v ní opravdu je).
Proč stejné procento znamená jinou vodu
Vezměme dvakrát padesát procent, jednou při 5 °C a jednou při 25 °C. Displej ukáže v obou případech stejné číslo, ale absolutní vlhkost je úplně jiná. Teplý vzduch při 25 °C nese při 50 % několikanásobně víc vody než studený při 5 °C, protože jeho strop je mnohem výš.
Ještě názornější je porovnat dva vzduchy, které mají na displeji dokonce vysoké procento. Vzduch v pokoji o teplotě 22 °C a vlhkosti 80 % nese zhruba 13,2 gramu vody na kilogram. Studený venkovní vzduch o teplotě 0 °C a vlhkosti 90 % nese jen asi 3,4 gramu. Devadesát procent venku vypadá hrozivě, a přitom je v něm zhruba čtyřikrát méně vody než v tom pokoji. Kdyby se řídilo jen procenty, člověk by se rozhodl přesně naopak, než je správně.
Z toho plyne i běžná zimní zkušenost. Když v mrazu přivedeme dovnitř studený vzduch a ohřejeme ho, jeho absolutní vlhkost se nezmění (vody je pořád málo), ale strop se zvedne, takže relativní vlhkost spadne. Proto bývá v zimě v bytech spíš sucho, přestože venku je „vlhko”.
A naopak: když se teplý vzduch ochladí, jeho strop klesne a při dost velkém ochlazení voda přeteče ven jako kondenzace. Kdy přesně, určuje rosný bod.
Proč vysoušení řídí absolutní vlhkost
Aby se voda z materiálu odpařila, musí být ve vzduchu kolem méně vody, než kolik jí drží vlhký povrch. Rozhoduje tedy skutečné množství vody, tedy absolutní vlhkost, ne procento na displeji.
To má přímý praktický dopad na otázku, jestli při vysoušení větrat. Větrání pomůže jen tehdy, když je venku v absolutních číslech sušší vzduch než uvnitř. Porovnávat se přitom musí absolutní vlhkost venku a uvnitř, ne relativní procenta, protože ta se mezi teplým a studeným vzduchem nedají srovnat přímo. Celé rozhodovací pravidlo rozebírá článek vysoušet, nebo větrat, návyky doma pak jak správně větrat.
Proto profesionální vlhkoměry a psychrometry umožňují odečíst nejen relativní vlhkost, ale i absolutní vlhkost a rosný bod. Teprve ta čísla dají dohromady obraz, podle kterého se dá vysoušení řídit.
Kam dál
Relativní a absolutní vlhkost jsou dvě z veličin vlhkého vzduchu. Jak spolu souvisí ostatní (kapacita, rosný bod, entalpie), shrnuje pilíř o psychrometrii. Proč teplý vzduch unese víc vody a jak roste jeho kapacita s teplotou, rozebírá kolik vody unese vzduch.
Pokud řešíte konkrétní vlhkost ve stavbě a chcete ji změřit a vyhodnotit, podívejte se na naši službu měření vlhkosti.